Název osoby v mužském rodě, který je míněn jako neutrální z hlediska rodu biologického, neboť mluvčí biologický rod nezná, nebo ho v daném kontextu považuje za méně důležitý než jiné sociální charakteristiky. G.m. // nepříznakové maskulinum // zobecňující maskulinum se používá zvláště při přičleňování ženy či muže n. skupiny osob k určité profesní, statusové, funkční n. jiné skupině:

Generické používání maskulina vychází z toho, že se maskulinum při označení určité sociální skupiny chápe jako člen neutrální, základní. Generičnost maskulina se odvozuje z toho, že maskulinum je základním, nepříznakovým označením dané sociální skupiny z hlediska lexikálního, slovotvorného i frekvenčního, tj. že jde o slovotvorně neodvozené označení, které je do dotvoření označení pro ženy jediným označením dané sociální n. jiné skupiny, jež vykazuje větší četnost v textech a bývá osvojováno dříve než příznakový, ženský člen příslušné genderové dvojice. Kromě názvů osob se takto používají také některá zájmena: Každý to ví; Jeden z nás to musí udělat apod. ↗Genderová lingvistika a ↗feministická lingvistika kritizuje užívání g.m. ve vyjadřovací praxi a sleduje dopady užívání g.m. při označování osob na utváření postavení osob v diskurzu, tj. zda a nakolik je označování profesí a pracovních pozic g.m. funkční, zda a jak respektuje aktuální pojmenovávací potřeby dané společnosti, zda nevede k jazykovému n. reálnému zneviditelňování žen, zda nepřispívá k institucionalizaci a hierarchizaci ↗genderu. Gramatický význam g.m., jež v rámci dané sociální kategorizace označuje muže i ženy, se v reakci na užití označení pro ženy reinterpretuje, genus (maskulinum) se chápe jako sexus (mužskost), čímž maskulinum ztrácí svou generičnost. Diachronní rešerše dokládají tři fáze používání maskulina při označování skupin osob: (1) rodově specifická, tj. označující výhradně muže od počátků písemnictví do 19. stol.; (2) souběh rodově specifické a generické funkce od dob výraznějšího vstupu žen do veřejného prostoru a zejména na trh práce. Zvláště v právnickém a úřednickém (angl.) jaz. vzniká potřeba vyjádřit, že do určité kategorie (vlastník, stěžovatel) n. rodově smíšené skupiny jsou zahrnuty také ženy. Tato fáze byla řešena preskripcí generické funkce maskulina zřejmě vůbec poprvé výnosem britského parlamentu r. 1850 (v angl. se týkala rozšíření platnosti názvů osob, např. owner, a osobních a přivlastňovacích zájmen k jim odkazujícím na ženy), později se objevují v mluvnických příručkách pasáže o generické platnosti maskulina; (3) fáze zpochybnění této funkce maskulina, formulování a prosazování alternativ do vyjadřovací praxe. Studie feministické lingvistiky k mentálním reprezentacím g.m. doložily, že s maskulinem asociuje většina dotazovaných obraz muže. G.m. se dnes v zemích, které prošly feministickými diskurzy, používá uvážlivěji a alternuje s jinými způsoby označování osob; mluví se o feministické jazykové politice. Alternativy g.m. se tvoří dvěma základními strategiemi: (a) rodovou specifikací, např. studenti a studentky, (b) rodovou neutralizací, např. studující, k níž patří také opisy názvů osob, např. studentská obec. Č. analýzy používání a pragmatických efektů g.m. se orientují na situaci v Německu, kde se rovného pojednávání žen a mužů zčásti dosahuje podobnými prostředky jako v č., tj. zejména ↗přechylováním názvů osob. Viz také ↗gender, ↗biologický rod × mluvnický (gramatický) rod, ↗rod.